V neobvyklý páteční termín předehrávky dvacátého kola ligy juniorek jsme se utkali s jedním z již jistých účastníků finálové nadstavby, s týmem Nuslí, který zpočátku soutěže předváděl kvalitní výkony, kdy například jako jediný dokázal porazit favorita ligy z Litoměřic. Poslední zápasy však Sokol odehrál ve slabší sestavě a prohrával výrazně s ne mnoha nastřílenými body. K nám ovšem zavítal takřka kompletní, proti se postavilo sedm dívek domácího týmu. Začátek 0:9 nevěstil nic dobrého, pak ale k útoku úspěšně zavelela Chlanová a tak jsme zvládali být jakž takž na dostřel. Poločasové skóre, opět díky doma trestuhodně často neproměňovaným nájezdům do koše a zpočátku chybějícím bodům Grobarčíkové, bylo ovšem již v dvouciferném deficitu. Trpělivá zóna, když díky rychle ubývajícím silám se nedalo bránit jinak, začala přece jen slavit úspěch a v útoku se několikrát zadařilo Škvorové po dobře zahraných akcích pick and roll. Do poslední části jsme ale stále ztráceli devět bodů. Překvapivě mnoho nepřesností ve hře hostí pod naším košem přineslo kýžené srovnání skóre zhruba tři minuty před koncem. Závěr však opět nevyšel tak, abychom mohli slavit výhru, když individuální zakončení bez spolupráce s ostatními nemělo moc šancí na úspěch, hosté třemi ze šesti trestných hodů tak strhli vítězství právě těmito body zpět na svou stranu.
Vlažně jsme vstoupili do zápasu a vlažně jej také dokončili, což se nám málem vymstilo. Od prvních minut váznul pohyb, kombinace i hra 1 na 1, rozehrávka byla takřka neviditelná. Děvčata zmatkovala už při přechodu na útočnou polovinu, i proto, že nestandardně musely při vyvážení míče vypomáhat pivotky. Až některé akce se clonou na hráčku s míčem přinesly úspěch, a podařilo se zklidnit hru snad i vzhledem k lehce narůstajícímu náskoku. Třetí část hry ovládla dobrým výkonem pod oběma koši Pejšková a deseti body Hrabáková. Když jsme se trojkou ve 34. minutě dostali naposledy do dvouciferného vedení, zdálo se, že je rozhodnuto. Ovšem opakoval se začátek utkání, nespoluprací a laxností jsme přišli o několik míčů a domácí hrou přes podkošové hráčky, které jsme buď nedokázali zastavit, nebo faulovali, stáhly až na jediný bod. Infarktový závěr přinesl nejprve naši dnes typickou ztrátu na útočné polovině, ale pak i rozhodující zisk, a poslední vteřiny jsme už míč udrželi v naší moci.
Proti mladšímu soupeři, doposud ale s pouhými dvěma prohrami na kontě v lize U19 a celkem se zdravotně zdecimovaným týmem na naší straně jsme si nedávali moc šancí na úspěch. Avšak koncentrovaná obrana, kterou jsme nutili USK k chybám, a celkem úspěšný přechod přes presink hostí, nám přes nijak nerostoucí ztrátu skýtal možnost zvítězit, i když jsme vlastně po celý zápas dotahovali. Nejvyšší vedení USK bylo dvakrát sedmibodové, podruhé v první minutě poslední části. Hráčky Slovanu však začaly být odvážnější a nájezdy nebo trestnými hody po faulech dotáhly až na jediný bod. Jínová měla v posledních vteřinách na ruce dokonce možnost převrátit skóre v náš prospěch, neodpískaný faul dobíhající hráčky ji však zabránil z dvojtaktu skórovat. Škoda, tentokrát, i přes opět spoustu nevynucených chyb, jsme si zasloužili více vyhrát než soupeř.
Nedělní zápas už sobotním výkonem vyčerpaná děvčata neuběhala. Velmi rychlé, snadno kombinující a čítankově zakončující Slávistky také mnohdy po svém úspěšném obranném doskoku běžely samy na náš koš. Do poločasu jsme ještě jakž takž dokázali reagovat a zakončovat, když pak třetí čtvrtina byla natolik tragická (přestože jsme v ní nastříleli řekněme běžný počet bodů), že hosté začali mít výrazně navrch a manko v ní narostlo na konečných 30 bodů. Nezbývá nám než pravděpodobně uhrát dvě vítězství ze dvou zápasů, abychom se vyhnuli části soutěže o udržení.
V posledním zápase základní části jsme přivítali západočeský DBaK, který měl již dříve jistotu čtvrtého místa a také toho, že se v předkole play off utká s Nuslemi, které překvapivě doma v minulém kole podlehly Kladnu. S Kladnem jsme se loni utkali v posledním zápase play out o poslední místo znamenající záchranu a na jeho půdě tehdy dokázali zvítězit. Kladno si pak letošní ligovou příslušnost vybojovalo v kvalifikaci. Letos díky horší bilanci ze vzájemných zápasů jsme byli v nevýhodě my, když jsme museli vyhrát oba poslední zápasy a věřit, že Most doma Kladno porazí. Poražený z tohoto minisouboje padal do bojů o udržení v lize. Tyto situace ale děvčata zvládají s odhodláním, které jim bohužel v některých jiných zápasech chybělo, a proto konečné sedmé místo, neznamenající ani postup do play off, ani boje v play out, vlastně odpovídalo výkonům v celé sezóně.
Oboustranně svižný, ale ne už tak přesný začátek, nepřinesl výraznější vedení ani jednomu z týmů. Ten náš byl konečně, až na Keslerovou, která je dlouhodobě mimo hru, kompletní, a tak jsme mohli rozložit zatížení mezi všech devět hráček. Na druhé straně DBaK pro zranění chyběla Kyselová, která nám v předchozím utkání nastřílela nejvíc bodů. Ve druhé čtvrtině Západočešky vytáhly obranu až na naši polovinu, aby nám zkomplikovaly rozehrávání útoku, a my měli najednou velký problém v přechodové fázi, což v konečném důsledku znamenalo devítibodové manko. To ale nevydrželo dlouho a hned po půli se díky aktivitě z naší strany začal zápas obracet. Martinovská dnes povedeným výkonem si najednou lehce dokázala poradit s presinkem, univerzální Grobarčíková vypomohla vždy tam, kde měla, a spolu s Hrabákové takřka stoprocentní střelecké úspěšnosti otočily vývoj ve skóre, když za hosty v tu chvíli bodovala pouze mládežnická reprezentantka Sklenářová. Klíčem k úspěchu byly úspěšné přihrávky na dobře zakončující podkošové hráčky. V poslední desetiminutovce se hodně střílely trestné hody a i díky zhoršenému procentu se náš, v jednu chvíli až čtrnáctibodový náskok, ztenčil na konečných šest bodů. Svůj podíl na důležité výhře ale mají všechny hráčky, díky obrannému nasazení Špičkové se hra rozhýbala do potřebných obrátek, Beytlerová s Pejškovou pod košem odvedly to, co umějí, a Jínová začala být díky svým nájezdům nebezpečná, byla často faulována, a mohla proměněnými šestkami skóre držet v potřebném odstupu.
První, po dlouhé době soutěžní zápas našich žen v kategorii dospělých jsme začali na Kladně až překvapivě dobře - 2. minuta vedeme 8:0, rychlostně a kombinačně soupeře převyšujeme, a zdá se, že by to mohlo jít. Bylo to ale jen zbožné přání. Domácí se rozkoukali a po našich až naivních přihrávkách a chybách v obraně, které zatím náš herní projev srážejí i v době, kdy se v útoku daří hrát to, co chceme, stihli už do konce první desetiminutovky srovnat krok. I nadále jsme ovšem tahali za kratší konec, problémy nám především dělala zkušená podkošová hráčka č. 4, kterou jsme ani přes několikeré pokusy o zdvojení bohužel neubránili a inkasovali z jejích rukou nakonec 32 bodů. Musíme si rychle uvědomit, že nepozornost, zbytečně malý důraz až pasivita na obou stranách palubovky nás vždy odsoudí pouze do role přihlížejících.
Favoritu z Litoměřic jsme chtěli, vědomi si jeho kvalit, být důstojným soupeřem. To se nám dařilo jen v několika okamžicích první a pak v průběhu celé třetí čtvrtiny, kterou jsme prohráli o jediný bod. Dojem ze hry může být lepší, ale stále je tam mnoho nepotřebného respektu k soupeři a zmatku při útočných kombinacích, souvisejících s mnoha odlišnými faktory této soutěže.
Úvodní zápas dívek v kategorii žen přinesl účelnou konfrontaci se zcela jiným basketbalem, než jsme se doposud setkali v mládežnických kategoriích. Zkušený celek z Liberce, který se roky pohybuje mezi první ligou a nejvyššími příčkami třetí nejvyšší soutěže žen ukázal ve většině zápasu svou herní a fyzickou převahu, které jsme dokázali úspěšně čelit jen v prvních minutách a v druhé části hry. Druhá půle pak byla již o tom, jak se dokážeme vyrovnat s tvrdším pojetím obrany a s proměňováním šancí v jiném tempu hry. Dobré momenty jsme zaznamenali na útočném doskoku, v útoku chyběla trpělivost a správné načasovaní hlavně v pohybu směrem ke koši.
Opět jen v některých úsecích zápasu umíme být opravdovým soupeřem, co se týče herního projevu a úspěšného zakončení. Tentokrát ani domácí prostředí nevybudilo hráčky k tomu, aby na hřišti nechaly vše, nebo alespoň vše potřebné pro soustředěný kolektivní výkon a naše typická bojovnost, která nám v těžkých chvílích vždy pomáhala, byla po většinu zápasu taky mimo palubovku. Samozřejmě, že počítáme s tím, že hra žen je odlišná od mládežnických kategorií, ale my jsme se hostům nevyrovnali ani v rychlosti, komunikaci či základních dovednostech jednotlivkyň. Pokud jsme ubránili, chybovali jsme často vzápětí v útoku a inkasovali snadný koš. Sbírání zkušeností tak pokračuje.
V Brandýse jsme jednoduše dostali lekci z dravosti a sehranosti. Domácí hráčky před zápasem krom rozcvičky stihly i společné foto a s chutí vstoupily do zápasu, jehož tempo jsme ponejvíc v druhé částí nijak nezachytili. Už po pár minutách nebylo co řešit a skóre na naší straně prakticky nepřibývalo. Chyběl doskok pod oběma koši, aktivita v útoku a především návrat do obrany, když jsme často inkasovali z rychlých protiútoků. Až poslední desetiminutovka byla alespoň bodově vyrovnaná.
Utkání v týdnu nehrajeme rádi. Chybí jim atmosféra a podpora z hlediště a také příprava, jakou si soutěžní zápas zaslouží. Po dnešku to ale nejspíš přehodnotíme. Děvčata měla tradičně dobrý vstup a na rozdíl od předchozích zápasů neskončil po pár minutách. Proto bylo prakticky již po deseti minutách jasno, že hosté těžko odjedou s přijatelným výsledkem. I když v průběhu další čtvrtiny na dobrou obranu soupeř pomalu začínal nacházet recept a bodově jsme se už tak nevzdalovali. Dařilo se ale poměrně dobře bránit nejlepší hráčku soupeře, a když se k ní až na jednu výjimku prakticky nikdo další nepřidal, byla cesta za premiérovým ligovým vítězstvím v soutěži dospělých otevřena.
Do zápasu jsme nešli s velkým očekáváním. A obzvláště po sobotním výkonu. Začátek (6:0, 9:2) tomu i nasvědčoval, ovšem dobrá obrana a dvě úspěšné trojky Keslerové nás rázem na konci první desetiminutovky poslaly o bod do vedení. Podcenění ze strany domácích bylo to tam a další část vyzněla díky vynuceným ztrátám na naší straně zcela jasně pro Bižuterii a zdálo se, že budeme opět bojovat o skóre a sami se sebou. Takřka dvacetibodový deficit jsme však díky odvážné útočné snaze, podpořené celkem osmi trojkami (z toho 5x Keslerová) a jen místy chybující obraně, drželi až do 36. minuty, kdy se nám navíc během dvou minut podařilo stáhnout šňůrou 11 bodů na 68:58. Konečný rozdíl jedenácti bodů je pro nás velmi přijatelný, když jsme favorita soutěže donutili obávat se o výsledek na vlastní palubovce.
Ani tento zápas se pro nás nevyvíjel relativně špatně, jak ukazuje konečný stav. Děvčata z ústecké Slunety, které jsou vítězkami loňské skupiny ženské ligy, nepřijely v hojném počtu, výrazně nás však převyšovaly v klidu a zkušenostech a přesto, že se jim po tři čtvrtiny příliš nedařilo střelecky, odvezly si poměrně vysokou výhru. Prim hrála pivotka Medunová, se kterou jsme si nevěděli rady v obraně a byla pro naše podkošové hráčky i velkou překážkou v útoku. Navíc jsme, i přes 6 vstřelených trojek, neměli svůj den v útoku a vyprodukovali jsme opět mnoho jednoduchých a tudíž zbytečných ztrát. Tak jako tak jsme až do dvacáté čtvrté minuty hráli vyrovnanou partii (29:28). Pak ale po nebezpečně vypadajícím pádu hostující hráčky jakoby nastal zlom a i díky našemu zbytečnému zvolnění v koncentraci a špatné obraně, hosté šli nezadržitelně do výrazného vedení, s kterým jsme neměli síly a potenci cokoli udělat.
Další ze zápasů, z nichž si odnášíme zkušenosti, kterých máme pro tento soutěžní rok pramálo. A tentokrát navíc s těsným výsledkem. Pokud bychom uměli možná lépe zaimprovizovat anebo měli více zažité systémy, nemuseli jsme v závěru odejít poraženi. Také víc odvážnějších a dvouciferně bodujících hráček by týmu slušelo. Takto to byl spíše souboj dvacetibodové Stodůlkové na straně domácích a pětadvacetibodové Brejlové u hostí. A její přesná střelba trestných hodů a právě oněch 5 bodů vytvořilo konečný rozdíl v zápase.
Na vyspělý tým Sparty jsme nestačili již prakticky od poloviny první části zápasu. Na rychlostně a pohyblivě disponované soupeřky, navíc ze všech míst zakončující s neuvěřitelnou úspěšností, jsme často jen dohlíželi jako tělocvikář na své žáky a ve druhé desetiminutovce v podstatě ani to ne. Obrana 1 na 1 nulová, útok bezzubý, a ani opakované střely, ke kterým jsme se několikrát dostali, stejně svůj cíl nenašly. V roli outsidera však přesto nesmíme klopit hlavy a ponechat zápas svému osudu, to nepřinese užitek nikomu a ničemu. Snad jsme si i smůlu a kolektivní nečinnost vybrali už v tomto zápase měrou vrchovatou.
Nedělní pozdně odpolední čas, avšak po utrápeném výkonu, nám přinesl druhé vítězství v soutěži. Klíč k úspěchu byl ve dvou částech zápasu, když se nám podařilo dobře ubránit a zakončovat rychle a s lehkostí, což nám vždy přineslo cca desetibodový náskok. Poprvé to bylo ale až na přelomu třetí a čtvrté desetiminutovky a podruhé v závěru, kdy nás navíc podržela úspěšnost trestných hodů, která se dlouhodobě pohybuje přes 70%.
Doma se nám proti Litoměřicím celkem daří a zápasy bývají vyrovnané. Předloni před Vánocemi odešly Litoměřice dokonce poražené, loni vítězství urvaly až po boji a ne úplně jednoznačným rozdílem. To samé je potkalo i letos. Stejně jako v posledním zmiňovaném zápase, jsme dnes byli oslabeni o Martinovskou, ale bohužel také o bojovnice Grobarčíkovou a Škvorovou. Čili do boje o dobrý výsledek šlo opět po čase jen „sedm statečných“. První půli však svůj úkol zvládalo s přehledem, jak útočnými kombinacemi, tak dobrou střelbou, a tak hosté, kterým chyběla snad jen Fišková, působili celkem nesourodě a zakřiknutě. Třetí čtvrtina už nebyla tak perfektní, zadrhli jsme se několikrát v útoku a soupeř toho využil k vybudování mírného náskoku. Ten pak pohodlně udržel až do konce. Hra v první půli však měla ligová měřítka a přinesla pochvalu nejen od trenéra soupeře.
V zápase s Jabloncem jsme doplatili zřejmě na zápasovou nerozehranost, kdy jsme před koncem roku neodcestovali na dvojzápas na západ Čech, a soutěžní utkání tedy absolvovali naposledy na přelomu listopadu a prosince. Po ospalém prvním, až ten druhý poločas znamenal herní probuzení, a to takové, že jsme dokonce obě čtvrtiny vyhráli. Na kvalitu a již vybudovaný náskok Jablonce to však nestačilo. Střelecky se opět proti tomuto soupeři dařilo Keslerové, spolehlivá a tentokrát i střelecky úspěšná byla Ekrtová.
S rychlým a sehraným soupeřem jsme očekávali i vzhledem k omezené rotaci hráček problémy na obou polovinách hřiště. V prvním zápase nás Středočešky hlavně díky intenzivní obraně k ničemu nepustily a my na jejich palubovce vsítili rekordně pouhých 34 bodů za celý zápas. Tentokrát se ale dařilo držet krok i střelecky, jenže až nepochopitelně se nevyvedly koncovky sudých čtvrtin. Ve druhé nám soupeř za krátkou dobu utekl z -2 na -8, ve třetí jsme na oplátku zase stáhli manko z 18 bodů na 10, ale v závěrečných dvou minutách, kdy to bylo ještě hratelných 64:69, jsme již nedokázali bodovat.
Po málokdy vídaném dobrodružství v podobě tří (!) prodloužení jsme po více než dvou a půl hodinách opouštěli palubovku v Klatovech s pocitem, že jsme této eskapádě mohli a hlavně měli předejít. Jistá dávka bezstarostnosti a absence basketbalového úsilí nám však zápas po poločasové přestávce nejen zkomplikovala, ale nakonec, jak se ukázalo později, i definitivně prohrála. Zároveň je třeba podotknout, že domácí tým, byť nám zpočátku nestačil, postupem času čím dál směleji odpovídal na naše útoky a bodově trestal naši slabou komunikaci a kupící se chyby. Druhý poločas byl totiž ve znamení podstatně zlepšené střelby domácích, na níž jsme ani různými obrannými kombinacemi nedokázali úspěšně reagovat a hlavně jsme byli k aktivitě soupeře příliš benevolentní. Poslední a nakonec zásadní chybou byla neobsazená hráčka na tříbodovém oblouku, která měla za stavu 71:74 pouhých 6,9 vteřiny po oddychovém času jedinou možnost a tu také svým proměněným pokusem využila, čímž poslala aktéry do prodloužení. V něm jsme dvakrát dotáhli čtyřbodový náskok našich hostitelek, a to i díky stoprocentním trestným hodům Hrabákové (v utkání 9/9), naopak Klatovy mohly dvěma šestkami v posledních vteřinách rozhodnout. Padla ovšem jen jedna a tak šel zápas do prodloužení č. 2. V něm jsme naopak o 4 body vedli my, měli několik po sobě jdoucích zisků a mohlo se zdát, že přece jen výhrou napravíme pošramocený dojem ze svého výkonu. Jenže… přišel jeden neproměněný rychlý protiútok, dvě špatná rozhodnutí při přihrávce a čtyři body v naší síťce… a přestávka před třetí pětiminutovkou. Jak moc patrná byla únava na zbývajících hráčkách (na lavičce totiž pro 5 osobních chyb již ze základní hrací doby seděly střelkyně Keslerová - za první poločas 19 bodů - a Grobarčíková), bylo vidět především v postupných útocích a při kontaktech v obraně, které znamenaly fauly. Obě prodloužení bodově táhly vlastně již jen Hrabáková se Stodůlkovou a v tomto ohledu měly nakonec Západočešky rozhodující výhodu. Na dramatičnosti přidala i domácí hala a bylo jasné, že takovému tlaku budeme dále jen velmi těžko odolávat. Za oněch závěrečných pět minut jsme vsítili už jen 3 body, a přesto, že Klatovy nedaly 5 z celkově 8 trestných hodů, už své vedení nepustily.
