Pro další lekci z ligového basketbalu jsme si zajeli do Ústí. Na rozdíl od některých nadějnějších zápasů s vyspělými soupeři zůstal koncept naší hry a především odvaha hráček od prvních minut pouze na papíře, a tak jsme jen po celý zápas marně naháněli soupeře jak ve skóre, tak především po palubovce. Zbytečná zbabělost a neochota vydat ze sebe maximum nám nepřinesla ani dobrý výsledek, ani v podstatě to, s čím jsme toto utkání jeli sehrát - totiž získat herní zkušenosti. Ano, procento trestných hodů je to jediné, co z tohoto zápasu stojí za zmínku.
Den předem narychlo dohodnutý termín dohrávky, a tak opět v malém počtu, ale odjeli jsme odehrát odloženou partii do Plzně. Co je ale podstatné, soupeř na tom byl podobně a stejně jako nám, nedařilo se střelecky podle představ ani domácím hráčkám, které v úvodu hrozivě míjely jednu střelu za druhou. My jsme toho, bohužel nedokázali využít. Utkání nabralo pro domácí ten správný směr v druhé části, kdy jsme zaškobrtli úplně a dali pouze dvojku Hrabákové a trojku Ekrtové, a navíc vyrobili několik zbytečných zcela nevynucených ztrát. Ani poločasových třináct bodů se však nezdálo nedostižných a dokonce třemi trojkami v třetí části podpořily chvilkovou naději na fakt, že bychom snad mohli s utkáním něco udělat. To se ale nakonec v klidu dohrávalo v režii domácích, když jsme si další slabou pětiminutovku bez bodu vybrali hned vzápětí, mezi 31. a 36. minutou zápasu.
Utkání, v němž jsme dokonale pocítili to, jak jsme momentálně zdravotně i psychicky zdecimovaný tým. Marná byla snaha děvčat o výhru nad šesticí celkem uvolněně hrajících domácích, které nám ke konci zápasu nabídly i šanci na výhru svou méně koncentrovanou obranou, kterou ovšem účelně využívala pouze Stodůlková. Absence víry ve své schopnosti, absolutní nebojovnost a nulová snaha o zisk míče, ubránění protihráčky, dokonce i s faulem, anebo přímé zakončení do koše, vyústily v šestnáctou porážku v soutěži a přikovalo nás zaslouženě na poslední místo tabulky po základní části. Nyní zbývá odehrát 4 zápasy play out se dvěma posledními týmy ze skupiny B a poprat se tak o udržení v celostátní lize žen.
V první čtvrtině nám soupeř v útoku vůbec nic nedovolil. Utkání začal dvěma trojkami podkošové hráčky a ani v následujících minutách nepolevil na tempu. Dokázal si vyhovět na všech postech a naše děvčata hasila jeden požár za druhým. Nebo spíše nehasila a dvacet sedm bodů na kontě po deseti minutách bylo dosti milosrdných. V útoku jsme se do zakončení sice dostali, ale snad pod dojmem vyzrálosti soupeře však zakončovali zbrkle a nepřipraveně, a tudíž bez bodového výsledku. Až několik nedaných střel Sparty a zlepšený obranný doskok nám pomohl odlepit se ode dna. Stále však jsme nestačili brzdit rychlé protiútoky a kombinace domácích a neměli šanci se prosadit individuálními činnostmi. Jen třetí část hry a několik minut druhé se nám dařilo hrát alespoň trochu basketbal, jinak jsme se pohybovali spíše na atletické dráze.
První zápas ze čtyř ve skupině o udržení v druhé lize žen, kdy se nám započítávají vzájemné zápasy s Kladnem a Klatovy (2 vítězství – 2 porážky), jsme zahájili v poslední době již tradičně nedůrazně v obraně a málo nebezpečně v útoku. Výsledkem bylo desetibodové vedení hráček hostí, které hrály uvolněně a celkem rychle dosáhly dvouciferného náskoku, když byl vidět patrný rozdíl v rychlosti a sehranosti obou celků. Přestože jsme postupem času získávali větší prostor ve hře í díky početnější lavičce a častějšímu střídání, nezvládali jsme však znovu komunikaci a základní obranné činnosti, snad vyjma obranného doskoku, a ani díky presinku v druhé půli se nám nedařilo dostat Žďár pod jakýkoli tlak. Nenašli jsme tak způsob jak snížit anebo otočit skóre. Krom další porážky jsme si odnesli obnovené zranění Keslerové a zlomený nos Ekrtové.
Opět křečovitý začátek v útoku a chabá obrana, podobně jako v zápase se Žďárem a tak již vývoj první čtvrtiny pohřbil jakékoliv naděje. Vzhledem k přetrvávajícím zdravotním potížím hráček a také pokleslému sebevědomí byl průběh prvního poločasu takový, jaký byl. Pak sice, podobně jako v předchozích zápasech, najdeme zbytky sil a zlepšíme hru alespoň díky zvýšené bojovnosti, ale tréninkové výpadky jednotlivkyň během posledních týdnů se prostě musí odrazit na souhře v kombinacích a přesnosti střelby. Chybí také aktivita na útočném doskoku a následné rychlé protiútoky, které pomohou nárůstu skóre soupeře, nestačíme zastavovat. Cca 60 bodů v této kategorii, které znamenají při dobré obraně naději na vítězný výsledek, již nastřílíme málokdy.
Podobně jako v pátek při předehrávce, jen ne hrou přes pivotky, nám Trutnov utekl již v prvních minutách. Náš standard hry se pak odvíjí podle stejného scénáře, jsme prakticky všude stále druzí, střelba je nepřipravená, a když už se podaří uvolnění, tak zakončení bývá bohužel nepřesné. Svoji spolehlivost prokazuje dlouhodobě prakticky jen Grobarčíková, Stodůlková sice přispívá nejvíce body na konto soupeřů, ale jen to nemůže na udržení v soutěži stačit. Je třeba do posledního zápasu přidat i zbylou energii a vůli, šance stále ještě existuje.
O osudu naší ligové příslušnosti mohlo rozhodnout případné vítězství ve Žďáru, odkud však oba týmy z naší základní skupiny odjely s třicetibodovými příděly. Relativní nesestupový klid, který i přes soutěžní systém „skupiny o udržení“ přináší nenaplnění týmové kvóty druholigových soutěží žen, jsme si však nechtěli připouštět a rozhodně jsme na Vysočinu nejeli s pocitem, že bychom něco předem odevzdali. A to i přesto, že nám stále chybějí hráčky, které dokáží bodovat, a jsme porůznu spíše více nemocní, než zdraví. Nadějný výsledek se určitě začal rýsovat v první čtvrtině, kdy Stodůlková trefila tři střely zdálky, a i poté byla spolu s Hrabákovou permanentním nebezpečím pro koš domácích. Těm se v té době moc nedařilo střelecky a my jsme si tak po několika ziscích a doskocích na vlastní polovině mohli lépe připravovat protiútoky. Po přestávce ale přišlo několik zbytečných ztrát, a Žďár se záhy bodově odpoutal. To už jsme si začali uvědomovat, jak těžké bude ještě přidat na obrátkách a zkusit se poprat o vítězství. Přesto jsme se se sezónou rozloučili bojovným výkonem a díky tomu i solidním, i když ne příznivým výsledkem.
To, že oba celky moravské B skupiny, jak Žďár, tak posílený Trutnov, porazily naše soupeře ze skupiny A, nakonec znamenalo, že naše vzájemné skóre ze základní části určilo i konečné pořadí soutěže. Obsadili jsme tedy 17. příčku z devatenácti účastníků a splnili tak předem vytýčený cíl nesbírat zkušenosti pohledem z posledního místa tabulky. Poslední tým se podle sestupového klíče vrací do oblastních soutěží, další dva, a tedy i my, mají právo se utkat v baráži o setrvání v soutěži se zájemci z neligových soutěží.
