Utkání, v němž jsme dokonale pocítili to, jak jsme momentálně zdravotně i psychicky zdecimovaný tým. Marná byla snaha děvčat o výhru nad šesticí celkem uvolněně hrajících domácích, které nám ke konci zápasu nabídly i šanci na výhru svou méně koncentrovanou obranou, kterou ovšem účelně využívala pouze Stodůlková. Absence víry ve své schopnosti, absolutní nebojovnost a nulová snaha o zisk míče, ubránění protihráčky, dokonce i s faulem, anebo přímé zakončení do koše, vyústily v šestnáctou porážku v soutěži a přikovalo nás zaslouženě na poslední místo tabulky po základní části. Nyní zbývá odehrát 4 zápasy play out se dvěma posledními týmy ze skupiny B a poprat se tak o udržení v celostátní lize žen.
V první čtvrtině nám soupeř v útoku vůbec nic nedovolil. Utkání začal dvěma trojkami podkošové hráčky a ani v následujících minutách nepolevil na tempu. Dokázal si vyhovět na všech postech a naše děvčata hasila jeden požár za druhým. Nebo spíše nehasila a dvacet sedm bodů na kontě po deseti minutách bylo dosti milosrdných. V útoku jsme se do zakončení sice dostali, ale snad pod dojmem vyzrálosti soupeře však zakončovali zbrkle a nepřipraveně, a tudíž bez bodového výsledku. Až několik nedaných střel Sparty a zlepšený obranný doskok nám pomohl odlepit se ode dna. Stále však jsme nestačili brzdit rychlé protiútoky a kombinace domácích a neměli šanci se prosadit individuálními činnostmi. Jen třetí část hry a několik minut druhé se nám dařilo hrát alespoň trochu basketbal, jinak jsme se pohybovali spíše na atletické dráze.
První zápas ze čtyř ve skupině o udržení v druhé lize žen, kdy se nám započítávají vzájemné zápasy s Kladnem a Klatovy (2 vítězství – 2 porážky), jsme zahájili v poslední době již tradičně nedůrazně v obraně a málo nebezpečně v útoku. Výsledkem bylo desetibodové vedení hráček hostí, které hrály uvolněně a celkem rychle dosáhly dvouciferného náskoku, když byl vidět patrný rozdíl v rychlosti a sehranosti obou celků. Přestože jsme postupem času získávali větší prostor ve hře í díky početnější lavičce a častějšímu střídání, nezvládali jsme však znovu komunikaci a základní obranné činnosti, snad vyjma obranného doskoku, a ani díky presinku v druhé půli se nám nedařilo dostat Žďár pod jakýkoli tlak. Nenašli jsme tak způsob jak snížit anebo otočit skóre. Krom další porážky jsme si odnesli obnovené zranění Keslerové a zlomený nos Ekrtové.
Opět křečovitý začátek v útoku a chabá obrana, podobně jako v zápase se Žďárem a tak již vývoj první čtvrtiny pohřbil jakékoliv naděje. Vzhledem k přetrvávajícím zdravotním potížím hráček a také pokleslému sebevědomí byl průběh prvního poločasu takový, jaký byl. Pak sice, podobně jako v předchozích zápasech, najdeme zbytky sil a zlepšíme hru alespoň díky zvýšené bojovnosti, ale tréninkové výpadky jednotlivkyň během posledních týdnů se prostě musí odrazit na souhře v kombinacích a přesnosti střelby. Chybí také aktivita na útočném doskoku a následné rychlé protiútoky, které pomohou nárůstu skóre soupeře, nestačíme zastavovat. Cca 60 bodů v této kategorii, které znamenají při dobré obraně naději na vítězný výsledek, již nastřílíme málokdy.
Podobně jako v pátek při předehrávce, jen ne hrou přes pivotky, nám Trutnov utekl již v prvních minutách. Náš standard hry se pak odvíjí podle stejného scénáře, jsme prakticky všude stále druzí, střelba je nepřipravená, a když už se podaří uvolnění, tak zakončení bývá bohužel nepřesné. Svoji spolehlivost prokazuje dlouhodobě prakticky jen Grobarčíková, Stodůlková sice přispívá nejvíce body na konto soupeřů, ale jen to nemůže na udržení v soutěži stačit. Je třeba do posledního zápasu přidat i zbylou energii a vůli, šance stále ještě existuje.
O osudu naší ligové příslušnosti mohlo rozhodnout případné vítězství ve Žďáru, odkud však oba týmy z naší základní skupiny odjely s třicetibodovými příděly. Relativní nesestupový klid, který i přes soutěžní systém „skupiny o udržení“ přináší nenaplnění týmové kvóty druholigových soutěží žen, jsme si však nechtěli připouštět a rozhodně jsme na Vysočinu nejeli s pocitem, že bychom něco předem odevzdali. A to i přesto, že nám stále chybějí hráčky, které dokáží bodovat, a jsme porůznu spíše více nemocní, než zdraví. Nadějný výsledek se určitě začal rýsovat v první čtvrtině, kdy Stodůlková trefila tři střely zdálky, a i poté byla spolu s Hrabákovou permanentním nebezpečím pro koš domácích. Těm se v té době moc nedařilo střelecky a my jsme si tak po několika ziscích a doskocích na vlastní polovině mohli lépe připravovat protiútoky. Po přestávce ale přišlo několik zbytečných ztrát, a Žďár se záhy bodově odpoutal. To už jsme si začali uvědomovat, jak těžké bude ještě přidat na obrátkách a zkusit se poprat o vítězství. Přesto jsme se se sezónou rozloučili bojovným výkonem a díky tomu i solidním, i když ne příznivým výsledkem.
To, že oba celky moravské B skupiny, jak Žďár, tak posílený Trutnov, porazily naše soupeře ze skupiny A, nakonec znamenalo, že naše vzájemné skóre ze základní části určilo i konečné pořadí soutěže. Obsadili jsme tedy 17. příčku z devatenácti účastníků a splnili tak předem vytýčený cíl nesbírat zkušenosti pohledem z posledního místa tabulky. Poslední tým se podle sestupového klíče vrací do oblastních soutěží, další dva, a tedy i my, mají právo se utkat v baráži o setrvání v soutěži se zájemci z neligových soutěží.
TJ Slovan Varnsdorf „A“ vs. Slavoj BK Litoměřice B
64:82 (16:18, 13:26, 19:17, 16:21)
V pátek jsme opět přivítali soupeře, který nás před dvěma týdny vyřadil z Českého poháru. Oproti pohárovému zápasu přijel Slavoj ještě posílen o dvě opory základní pětky, Šotnara s Vakrčkou. Čtvrtý celek loňské sezóny nás na začátku utkání podcenil. Rychlou hrou jsme získali převahu a bodově jsme odskočili na rozdíl deseti bodů. Litoměřice pak zlepšenou obranou stáhly náš náskok. Rozhodující pro celkové skóre zápasu byla druhá čtvrtina, kterou jsme prohráli rozdílem 13 bodů. Podařilo se nám soupeře opět dotáhnout z 21-ti bodového rozdílu na 9 bodů, avšak výrazněji přiblížit jsme se už nedokázali. Konec utkání nám střelecky příliš nevyšel. Naopak Slavoj pomocí trestných hodů rozšířil svůj bodový účet. Jednou z příčin neúspěchu bylo našich 32 ztrát.
TJ Slovan Varnsdorf „A“ vs. Sluneta USK Ústí nad Labem
63:77 (13:19, 21:21, 10:16, 19:21)
Sluneta USK patří v soutěži k celkům, které míří vysoko. V loňské sezóně 2. ligy skončila ve skupině A na třetím místě. Zápas rozhodlo na naší straně zbytečných 21 ztrát, 15 neproměněných trestných hodů a zahození některých vyložených šancí. Soupeř z města u Labe prodal své zkušenosti. Když pak ještě dostal k dispozici 50(!) trestných hodů, nebylo příliš co řešit. Z celkových 77 bodů tak jednoduše vsítil 29, což je více než třetina. I tak jsme odehráli vyrovnané druhé a čtvrté dějství.
Porážka v Klatovech patří k těm, které nás mohou hodně mrzet. Klatovy jsou ve druhé lize, stejně jako Slovan, nováčkem. Bohužel nám trvalo delší dobu, než jsme se dostali do zápasu. První čtvrtina tak zřejmě rozhodla o osudu celého utkání. V něm jsme po zbylé tři dějství tahali za kratší konec. I když jsme soupeře dokázali zlepšenou obranou stáhnout na rozdíl jediného koše, nedokázali jsme vedení překlopit na svou stranu. V poslední minutě se nám nepovedlo proměnit střely z trojkové vzdálenosti. Soupeř si pak úspěšnými trestnými hody pojistil výhru. Několik zbytečných ztrát, málo proměněných trestných hodů a několik nepromněněných šancí znamenalo těsnou porážku.
Jiskra Domažlice měla pomalejší vstup do sezóny. Loni druhý celek tabulky prohrál na půdě Berouna a Rokycan. Na domácí víkend byli borci z Domažlic však již plně koncentrovaní a připravení. Domácí nám ukázali svou sílu. Už po první čtvrtině bylo téměř jasné, jakým směrem se utkání vyvine. Ve druhém dějství jsme sice odehráli téměř rovnocenou čtvrtinu, ale období po přestávce nám vůbec nevyšlo a bylo tak jasno. Bohužel jsme se dopustili několika hrubých chyb a nepřesností jak v útočné fázi, tak v obraně. Celkový rozdíl mohl být rozhodně menší. V Domažlicích svou roli sehrála také únava. Obě víkendová utkání jsme totiž odehráli v devíti hráčích. A někteří borci za víkend nasbírali přes 60 minut na hřišti.
Ještě jsme si dobře pamatovali výhru nad Slaným v prvním kole Českého poháru. Voráček tehdy trojkou šest vteřin před koncem soupeře vyřadil. Středočeši nám rozhodně měli co vracet. My jsme nastoupili bez bázně. A kolektivním výkonem jsme se postarali o „senzaci“ kola, když jsme jako poslední tým tabulky porazili tým první. Bohužel se nám brzy po začátku zranil zkušený pivot Voráček (za první období 12 bodů). Toho zradila Achillova šlacha. To však vybudilo našeho druhého podkošového hráče Novotného. Ten pak začal kralovat pod oběma koši. Ve třetí čtvrtině soupeř znervózněl a my odskočili až na rozdíl 17 bodů, což bylo rozhodující. V posledním období soupeř zagresivnil svou obranu, ale ani to mu nebylo nic platné. První letošní výhra byla zasloužená.
Body Slovan: Novotný 18, Buben 13 (2x3), Voráček 12, Vakulenko 8 (1x3), Schilling 6 (2x3), Doležal T. 5, Šišulák 4, Lehroch 4, Houngbedji 4, Zamrzla 3 (1x3), Doležal M. 2
Při absenci zraněného Voráčka a Šišuláka, který si na konci zápasu se Slaným podvrkl kotník, jsme nastoupili ve značně omlazené sestavě. Druhou ligu tak okusili hráči kategorie U19 – Vašut a Lukeš. Novotný po sobotním výkonu nedokázal zaktivovat zbytky sil a tak jsme si museli poradit i bez něho. Prakticky bez tří hráčů základní sestavy jsme se snažili vzdorovat nabuzeným hráčům z Kladna. To se nám dařilo do šesté minuty prvního období. Od stavu 16:18 pak byl zápas zcela v režii hostí. Na agresivní obranu hostí, podpořenou navíc vysokou úspěšností střelby z pole, jsme neměli zbraně. Utkání tak sloužilo hlavně ke sbírání zkušeností. Rozdíl ve skóre byl však zbytečně veliký.
Na víkendová utkání v Berouně a Rokycanech jsme vzhledem k marodce a pracovnímu vytížení odjeli v devíti hráčích a bez jediného podkošového hráče. Problémy na doskoku, špatná úspěšnost střelby byly hlavními příčinami neúspěchu.
Prakticky totožné utkání jako v Berouně. V úvodu jsme s domácími drželi krok. Od stavu 13:13 jsme však začali nabízet soupeři míče přímo do ruky. První čtvrtina tak skončila propastným rozdílem 41:13. Střeleckou smůlu jsme ani v Rokycanech neprolomili.
Body Slovan: Šišulák 14 (2x3), Houngbedji 13, Buben 7 (1x3), Vakulenko 7 (1x3), Lehroch 4(1x3), Zamrzla 2, Doležal M. 2
Do sobotního zápasu jsme vstoupili nebojácně. To se nám také vyplatilo, a když v první půli skvěle hrající Lehroch zaznamenal 21 bodů, z našich poločasových 40-ti, a Buben v závěru trefil tříbodový pokus s klaksonem, šli jsme do šaten s pětibodovým náskokem. Bohužel jsme ve třetí čtvrtině nedokázali bodově navázat. Odešla střelba z dálky. Soupeř si pod svým košem většinu míčů doskočil a z rychlých protiútoků nejprve vymazal náš náskok a poté překlopil vedení na svou stranu. Rovněž jsme v tomto období vytvořili několik ztrát. Po třetí čtvrtině tak svítilo na tabuli skóre 49:59. V posledním hracím období jsme se ještě dokázali na malou chvíli nadechnout, ale zkušeně hrající Kbely už vedení z rukou nepustily. V posledních minutách jsme se ještě pomocí faulů snažili dostat do těsnějšího kontaktu. Bohužel se nám nepovedlo proměnit několik závěrečných pokusů a soupeř pak pomocí šestek upravil konečný rozdíl na 16 bodů. Škoda nízkého procenta při střelbě trestných hodů. Vždyť jen touto činností námi měl soupeř ze Sokola navrch o celých 12 bodů.
Zápas, ve kterém se opět ukázalo, že bez pivotů s takto dobře fyzicky vybaveným soupeřem nelze hrát vyrovnanou partii. Špatné procento střelby a únava po sobotním fyzicky náročném zápase s Kbely byly příčinami zbytečně vysoké porážky. K té přispělo také 20 ztrát. Ty soupeř většinou trestal košem. Nutno dodat, že Mladá Boleslav již léta patří ke špičkovým týmům druhé ligy. Pro nás škoda absentujícího Novotného.
Zápas s Děčínem byl opět ze série zápasů, které se dají vyhrát. Bohužel se ke střelecky potentnímu Bubnovi příliš hráčů bodově nepřipojilo. Rezerva Děčína přijela na páteční utkání bez svých podkošových hráčů Musela a Smetáka. Cítili jsme jistou šanci. V úvodu utkání se z podkoše prosazoval především postavou dobře vybavený Buben. Ve druhé půli si na něj obrana Děčína dávala více záležet. Problémy naší obraně dělali především aktivní rozehravači Kout (18 b.) a Mařík (12 b.). Může nás mrzet, v této sezóně již tradičně nízké procento úspěšnosti trestných hodů. Celkově jsme ale podali daleko týmovější výkon, než v předchozích utkáních.
V neděli jsme přijeli do Děčína s nadějí na slušný výsledek. Domácí Děčín nastoupil posílený o dva pivoty Musela a Smetáka a také o bývalého hráče nejvyšší soutěže Pracha. První čtvrtina dávala tušit vyrovnaný zápas. Vedení se překlápělo ze strany na stranu. Třemi povedenými trojokovými pokusy jsme konkurovali dobře střílejícím Válečníkům. Pak jsme se zalekli střeleckých pokusů a především jsme přestali pamatovat na útočný doskok. Zatímco děčínští zlepšili svou hru především v útoku, my jsme nedali několik vyložených šancí. Druhá čtvrtina tak skončila o 10 bodů. Ve třetím období jsme soupeře dokázali stáhnou na 5 bodů. Obrat byl však nad naše síly. V posledním období pak dostali příležitost především mladší hráči. Děčín toho využil a nadělil nám ještě pět trojkových pokusů téměř v řadě. V posledním utkání tohoto roku chyběly především body zkušeného Bubna, kterého si domácí po pátečním excelentním výkonu přeci jen lépe hlídali.
Body Slovan: Lehroch 13 (1x3), Schilling 10 (2x3), Šišulák 8, Pasovský 7, Doležal T. 5 (1x3), Vakulenko 3, Houngbedji 3
USK Sluneta Ústí nad Labem vs. TJ Slovan Varnsdorf „A“
82:63 (24:14, 22:16, 16:15, 20:18)
Na Slunetu jsme zajížděli bez absentujícího Šišuláka prakticky ve stejném složení jako předchozí den. Po úvodních problémech technického rázu, kdy nám byla poskytnuta šatna až 15 minut před plánovaným začátkem utkání a hráči se tak museli převléci na chodbě, jsme vstoupili do utkání. První poločas se nám vůbec nevydaříl. Pokulhávala obrana perimetru. Skvělé okamžiky poskvrnil vždy minutový výpadek, během kterého nám soupeř odskočil. Druhý poločas už nesl známky vyrovnaného utkání. V konečném zúčtování prohráváme navlas stejným rozdílem jako o den dříve. Pozitivní je bilance trestných hodů, kterou jsme měli nejvyšší v dosavadním průběhu sezony. Zbývá jen doufat, že nám oněch 68 % vydrží až do konce sezóny.
Do Litoměřic jsme jeli již tradičně bez pivotmanů. První čtvrtinu jsme překvapivě, ne však nezaslouženě, vyhráli o dva body. Poté našli hráči Slavoje recept jak na to a po našich střeleckých nezdarech pěti rychlými protiútoky otočili skóre ve svůj prospěch. Třetí čtvrtina nám příliš nevyšla. Rozdíl ve skóre byl tak již 24 bodů. Změnou obrany a zlepšeným útočným snažením se nám podařilo poslední období vyhrát o pět bodů a tím stanovit konečný rozdíl na 19 b. Pozitivní bylo udržení Litoměřického střelce Bambase na 14 bodech. Na tom nese velký díl především dobře bránící duo Sucharda a Vakulenko. Obrana byla v našem podání konečně týmovou prací a tak si odvážíme z palubovky čtvrtého celku přiměřenou prohru. Mrzet nás mohou neproměněné trestné hody a několik zahozených podkošových šancí. Výsledek mohl být o to lepší.
