V neděli ráno jsme zajížděli do Kladna se zbožným přáním vítězství. Toto přání vzalo za své v páté minutě prvního období, kdy nám soupeř odskočil šňůrou 15ti bodů v řadě. Naši hráči jakoby ztratili chuť a motivaci do pokračování a začali se vymlouvat na všemožné aspekty, jako třeba kluzký míč, špatný vzduch v hale, nepříjemný povrch, nebo třeba rozhodčí (kteří utkání řídili s přehledem)... Do poločasu byl tedy stav o hrozivých 28 bodů a vypadalo to, že již není o co hrát. Při poločasové poradě v šatně bylo nutno hráčům připomenout, že nic není ztraceno a řádně je namotivovat do pokračování v zápase. Do druhého poločasu jsme nastoupili s daleko větším sebevědomím a klidem. Ten se celý odehrával ve znamení výborně fungující zónové obrany řízené Kodytkem. A spoustou nedaných „snadných“ košů. Soupeře jsem tedy stáhli jen na konečných 24 bodů.
Největším problémem tohoto zápasu bylo obranné doskakování - neschopnost vzít hráče na záda a „urvat“ míč na svou stranu. To možná bylo zapříčiněno absencí Davida Strnada, který v našem týmu v této dovednosti vyniká. To ovšem ostatní hráče neomlouvá a v následujích trénincích bude této činnosti věnována zvláštní pozornost.
K prvnímu boji o umístění jsme jeli do Brandýsa nad Labem dobře naladěni a s touhou po vítěztví, navíc jsme soupeři rozhodně měli co vracet, když nás v předchozím měření sil porazil o pouhé 4 body. I přesto, že vstup do utkání nebyl ideální a nechali jsme soupeře jít dovedení 5:0, dokázali si chlapci zpřesněním útočných kombinací a zrychleným protiútokem vytvořit šnůrou 12:0 náskok, který jsme drželi celé utkání. Od těchto chvil se nenašel jediný moment, kdy by nás soupeř přehrával. Vyšší procento střelby, větší entuziazmus, rychlý přechod do útoku a nedovolení soupeři se zformovat do obrany, a když už byl soupeř schopen se zformovat, tak jsme ho byli schopni rozebírat přesným hraním útočných kombinací, na kterých jsme pracovali poslední měsíce velice usilovně, a jsem velice rád, že se to konečně projevilo. Soupeř byl lepší pouze hlavně díky svým fyzickým parametrům na útočném doskoku, ale i s tímto jsme si dokázali aktivní a agresivní obranou poradit. Mrzet nás může pouze to, že když jsme dvě minuty před koncem utkání vyhrávali o 17 bodů, svou nekoncentrovaností a uspokojením z výsledku jsme dovolili soupeři stáhnout na konečný rozdíl +10, což nám v závěrečné tabulce o umístění, kde už hraje roli každý koš, může chybět. Je potřeba vyzdvihnout kolektivnost a týmové nasazení v tomto zápase, kdy každý hráč přesně plnil svou roli a přispěl tak k prvnímu kroku ke konečnému sedmému místu a odpíchnutí se do sezóny příští, kdy budeme chtít atakovat vyšší příčky.
