První, po dlouhé době soutěžní zápas našich žen v kategorii dospělých jsme začali na Kladně až překvapivě dobře - 2. minuta vedeme 8:0, rychlostně a kombinačně soupeře převyšujeme, a zdá se, že by to mohlo jít. Bylo to ale jen zbožné přání. Domácí se rozkoukali a po našich až naivních přihrávkách a chybách v obraně, které zatím náš herní projev srážejí i v době, kdy se v útoku daří hrát to, co chceme, stihli už do konce první desetiminutovky srovnat krok. I nadále jsme ovšem tahali za kratší konec, problémy nám především dělala zkušená podkošová hráčka č. 4, kterou jsme ani přes několikeré pokusy o zdvojení bohužel neubránili a inkasovali z jejích rukou nakonec 32 bodů. Musíme si rychle uvědomit, že nepozornost, zbytečně malý důraz až pasivita na obou stranách palubovky nás vždy odsoudí pouze do role přihlížejících.
Favoritu z Litoměřic jsme chtěli, vědomi si jeho kvalit, být důstojným soupeřem. To se nám dařilo jen v několika okamžicích první a pak v průběhu celé třetí čtvrtiny, kterou jsme prohráli o jediný bod. Dojem ze hry může být lepší, ale stále je tam mnoho nepotřebného respektu k soupeři a zmatku při útočných kombinacích, souvisejících s mnoha odlišnými faktory této soutěže.
Úvodní zápas dívek v kategorii žen přinesl účelnou konfrontaci se zcela jiným basketbalem, než jsme se doposud setkali v mládežnických kategoriích. Zkušený celek z Liberce, který se roky pohybuje mezi první ligou a nejvyššími příčkami třetí nejvyšší soutěže žen ukázal ve většině zápasu svou herní a fyzickou převahu, které jsme dokázali úspěšně čelit jen v prvních minutách a v druhé části hry. Druhá půle pak byla již o tom, jak se dokážeme vyrovnat s tvrdším pojetím obrany a s proměňováním šancí v jiném tempu hry. Dobré momenty jsme zaznamenali na útočném doskoku, v útoku chyběla trpělivost a správné načasovaní hlavně v pohybu směrem ke koši.
Opět jen v některých úsecích zápasu umíme být opravdovým soupeřem, co se týče herního projevu a úspěšného zakončení. Tentokrát ani domácí prostředí nevybudilo hráčky k tomu, aby na hřišti nechaly vše, nebo alespoň vše potřebné pro soustředěný kolektivní výkon a naše typická bojovnost, která nám v těžkých chvílích vždy pomáhala, byla po většinu zápasu taky mimo palubovku. Samozřejmě, že počítáme s tím, že hra žen je odlišná od mládežnických kategorií, ale my jsme se hostům nevyrovnali ani v rychlosti, komunikaci či základních dovednostech jednotlivkyň. Pokud jsme ubránili, chybovali jsme často vzápětí v útoku a inkasovali snadný koš. Sbírání zkušeností tak pokračuje.
V Brandýse jsme jednoduše dostali lekci z dravosti a sehranosti. Domácí hráčky před zápasem krom rozcvičky stihly i společné foto a s chutí vstoupily do zápasu, jehož tempo jsme ponejvíc v druhé částí nijak nezachytili. Už po pár minutách nebylo co řešit a skóre na naší straně prakticky nepřibývalo. Chyběl doskok pod oběma koši, aktivita v útoku a především návrat do obrany, když jsme často inkasovali z rychlých protiútoků. Až poslední desetiminutovka byla alespoň bodově vyrovnaná.
Utkání v týdnu nehrajeme rádi. Chybí jim atmosféra a podpora z hlediště a také příprava, jakou si soutěžní zápas zaslouží. Po dnešku to ale nejspíš přehodnotíme. Děvčata měla tradičně dobrý vstup a na rozdíl od předchozích zápasů neskončil po pár minutách. Proto bylo prakticky již po deseti minutách jasno, že hosté těžko odjedou s přijatelným výsledkem. I když v průběhu další čtvrtiny na dobrou obranu soupeř pomalu začínal nacházet recept a bodově jsme se už tak nevzdalovali. Dařilo se ale poměrně dobře bránit nejlepší hráčku soupeře, a když se k ní až na jednu výjimku prakticky nikdo další nepřidal, byla cesta za premiérovým ligovým vítězstvím v soutěži dospělých otevřena.
Do zápasu jsme nešli s velkým očekáváním. A obzvláště po sobotním výkonu. Začátek (6:0, 9:2) tomu i nasvědčoval, ovšem dobrá obrana a dvě úspěšné trojky Keslerové nás rázem na konci první desetiminutovky poslaly o bod do vedení. Podcenění ze strany domácích bylo to tam a další část vyzněla díky vynuceným ztrátám na naší straně zcela jasně pro Bižuterii a zdálo se, že budeme opět bojovat o skóre a sami se sebou. Takřka dvacetibodový deficit jsme však díky odvážné útočné snaze, podpořené celkem osmi trojkami (z toho 5x Keslerová) a jen místy chybující obraně, drželi až do 36. minuty, kdy se nám navíc během dvou minut podařilo stáhnout šňůrou 11 bodů na 68:58. Konečný rozdíl jedenácti bodů je pro nás velmi přijatelný, když jsme favorita soutěže donutili obávat se o výsledek na vlastní palubovce.
Ani tento zápas se pro nás nevyvíjel relativně špatně, jak ukazuje konečný stav. Děvčata z ústecké Slunety, které jsou vítězkami loňské skupiny ženské ligy, nepřijely v hojném počtu, výrazně nás však převyšovaly v klidu a zkušenostech a přesto, že se jim po tři čtvrtiny příliš nedařilo střelecky, odvezly si poměrně vysokou výhru. Prim hrála pivotka Medunová, se kterou jsme si nevěděli rady v obraně a byla pro naše podkošové hráčky i velkou překážkou v útoku. Navíc jsme, i přes 6 vstřelených trojek, neměli svůj den v útoku a vyprodukovali jsme opět mnoho jednoduchých a tudíž zbytečných ztrát. Tak jako tak jsme až do dvacáté čtvrté minuty hráli vyrovnanou partii (29:28). Pak ale po nebezpečně vypadajícím pádu hostující hráčky jakoby nastal zlom a i díky našemu zbytečnému zvolnění v koncentraci a špatné obraně, hosté šli nezadržitelně do výrazného vedení, s kterým jsme neměli síly a potenci cokoli udělat.
Další ze zápasů, z nichž si odnášíme zkušenosti, kterých máme pro tento soutěžní rok pramálo. A tentokrát navíc s těsným výsledkem. Pokud bychom uměli možná lépe zaimprovizovat anebo měli více zažité systémy, nemuseli jsme v závěru odejít poraženi. Také víc odvážnějších a dvouciferně bodujících hráček by týmu slušelo. Takto to byl spíše souboj dvacetibodové Stodůlkové na straně domácích a pětadvacetibodové Brejlové u hostí. A její přesná střelba trestných hodů a právě oněch 5 bodů vytvořilo konečný rozdíl v zápase.
Na vyspělý tým Sparty jsme nestačili již prakticky od poloviny první části zápasu. Na rychlostně a pohyblivě disponované soupeřky, navíc ze všech míst zakončující s neuvěřitelnou úspěšností, jsme často jen dohlíželi jako tělocvikář na své žáky a ve druhé desetiminutovce v podstatě ani to ne. Obrana 1 na 1 nulová, útok bezzubý, a ani opakované střely, ke kterým jsme se několikrát dostali, stejně svůj cíl nenašly. V roli outsidera však přesto nesmíme klopit hlavy a ponechat zápas svému osudu, to nepřinese užitek nikomu a ničemu. Snad jsme si i smůlu a kolektivní nečinnost vybrali už v tomto zápase měrou vrchovatou.
Nedělní pozdně odpolední čas, avšak po utrápeném výkonu, nám přinesl druhé vítězství v soutěži. Klíč k úspěchu byl ve dvou částech zápasu, když se nám podařilo dobře ubránit a zakončovat rychle a s lehkostí, což nám vždy přineslo cca desetibodový náskok. Poprvé to bylo ale až na přelomu třetí a čtvrté desetiminutovky a podruhé v závěru, kdy nás navíc podržela úspěšnost trestných hodů, která se dlouhodobě pohybuje přes 70%.
Doma se nám proti Litoměřicím celkem daří a zápasy bývají vyrovnané. Předloni před Vánocemi odešly Litoměřice dokonce poražené, loni vítězství urvaly až po boji a ne úplně jednoznačným rozdílem. To samé je potkalo i letos. Stejně jako v posledním zmiňovaném zápase, jsme dnes byli oslabeni o Martinovskou, ale bohužel také o bojovnice Grobarčíkovou a Škvorovou. Čili do boje o dobrý výsledek šlo opět po čase jen „sedm statečných“. První půli však svůj úkol zvládalo s přehledem, jak útočnými kombinacemi, tak dobrou střelbou, a tak hosté, kterým chyběla snad jen Fišková, působili celkem nesourodě a zakřiknutě. Třetí čtvrtina už nebyla tak perfektní, zadrhli jsme se několikrát v útoku a soupeř toho využil k vybudování mírného náskoku. Ten pak pohodlně udržel až do konce. Hra v první půli však měla ligová měřítka a přinesla pochvalu nejen od trenéra soupeře.
V zápase s Jabloncem jsme doplatili zřejmě na zápasovou nerozehranost, kdy jsme před koncem roku neodcestovali na dvojzápas na západ Čech, a soutěžní utkání tedy absolvovali naposledy na přelomu listopadu a prosince. Po ospalém prvním, až ten druhý poločas znamenal herní probuzení, a to takové, že jsme dokonce obě čtvrtiny vyhráli. Na kvalitu a již vybudovaný náskok Jablonce to však nestačilo. Střelecky se opět proti tomuto soupeři dařilo Keslerové, spolehlivá a tentokrát i střelecky úspěšná byla Ekrtová.
S rychlým a sehraným soupeřem jsme očekávali i vzhledem k omezené rotaci hráček problémy na obou polovinách hřiště. V prvním zápase nás Středočešky hlavně díky intenzivní obraně k ničemu nepustily a my na jejich palubovce vsítili rekordně pouhých 34 bodů za celý zápas. Tentokrát se ale dařilo držet krok i střelecky, jenže až nepochopitelně se nevyvedly koncovky sudých čtvrtin. Ve druhé nám soupeř za krátkou dobu utekl z -2 na -8, ve třetí jsme na oplátku zase stáhli manko z 18 bodů na 10, ale v závěrečných dvou minutách, kdy to bylo ještě hratelných 64:69, jsme již nedokázali bodovat.
Po málokdy vídaném dobrodružství v podobě tří (!) prodloužení jsme po více než dvou a půl hodinách opouštěli palubovku v Klatovech s pocitem, že jsme této eskapádě mohli a hlavně měli předejít. Jistá dávka bezstarostnosti a absence basketbalového úsilí nám však zápas po poločasové přestávce nejen zkomplikovala, ale nakonec, jak se ukázalo později, i definitivně prohrála. Zároveň je třeba podotknout, že domácí tým, byť nám zpočátku nestačil, postupem času čím dál směleji odpovídal na naše útoky a bodově trestal naši slabou komunikaci a kupící se chyby. Druhý poločas byl totiž ve znamení podstatně zlepšené střelby domácích, na níž jsme ani různými obrannými kombinacemi nedokázali úspěšně reagovat a hlavně jsme byli k aktivitě soupeře příliš benevolentní. Poslední a nakonec zásadní chybou byla neobsazená hráčka na tříbodovém oblouku, která měla za stavu 71:74 pouhých 6,9 vteřiny po oddychovém času jedinou možnost a tu také svým proměněným pokusem využila, čímž poslala aktéry do prodloužení. V něm jsme dvakrát dotáhli čtyřbodový náskok našich hostitelek, a to i díky stoprocentním trestným hodům Hrabákové (v utkání 9/9), naopak Klatovy mohly dvěma šestkami v posledních vteřinách rozhodnout. Padla ovšem jen jedna a tak šel zápas do prodloužení č. 2. V něm jsme naopak o 4 body vedli my, měli několik po sobě jdoucích zisků a mohlo se zdát, že přece jen výhrou napravíme pošramocený dojem ze svého výkonu. Jenže… přišel jeden neproměněný rychlý protiútok, dvě špatná rozhodnutí při přihrávce a čtyři body v naší síťce… a přestávka před třetí pětiminutovkou. Jak moc patrná byla únava na zbývajících hráčkách (na lavičce totiž pro 5 osobních chyb již ze základní hrací doby seděly střelkyně Keslerová - za první poločas 19 bodů - a Grobarčíková), bylo vidět především v postupných útocích a při kontaktech v obraně, které znamenaly fauly. Obě prodloužení bodově táhly vlastně již jen Hrabáková se Stodůlkovou a v tomto ohledu měly nakonec Západočešky rozhodující výhodu. Na dramatičnosti přidala i domácí hala a bylo jasné, že takovému tlaku budeme dále jen velmi těžko odolávat. Za oněch závěrečných pět minut jsme vsítili už jen 3 body, a přesto, že Klatovy nedaly 5 z celkově 8 trestných hodů, už své vedení nepustily.
Pro další lekci z ligového basketbalu jsme si zajeli do Ústí. Na rozdíl od některých nadějnějších zápasů s vyspělými soupeři zůstal koncept naší hry a především odvaha hráček od prvních minut pouze na papíře, a tak jsme jen po celý zápas marně naháněli soupeře jak ve skóre, tak především po palubovce. Zbytečná zbabělost a neochota vydat ze sebe maximum nám nepřinesla ani dobrý výsledek, ani v podstatě to, s čím jsme toto utkání jeli sehrát - totiž získat herní zkušenosti. Ano, procento trestných hodů je to jediné, co z tohoto zápasu stojí za zmínku.
Den předem narychlo dohodnutý termín dohrávky, a tak opět v malém počtu, ale odjeli jsme odehrát odloženou partii do Plzně. Co je ale podstatné, soupeř na tom byl podobně a stejně jako nám, nedařilo se střelecky podle představ ani domácím hráčkám, které v úvodu hrozivě míjely jednu střelu za druhou. My jsme toho, bohužel nedokázali využít. Utkání nabralo pro domácí ten správný směr v druhé části, kdy jsme zaškobrtli úplně a dali pouze dvojku Hrabákové a trojku Ekrtové, a navíc vyrobili několik zbytečných zcela nevynucených ztrát. Ani poločasových třináct bodů se však nezdálo nedostižných a dokonce třemi trojkami v třetí části podpořily chvilkovou naději na fakt, že bychom snad mohli s utkáním něco udělat. To se ale nakonec v klidu dohrávalo v režii domácích, když jsme si další slabou pětiminutovku bez bodu vybrali hned vzápětí, mezi 31. a 36. minutou zápasu.
Utkání, v němž jsme dokonale pocítili to, jak jsme momentálně zdravotně i psychicky zdecimovaný tým. Marná byla snaha děvčat o výhru nad šesticí celkem uvolněně hrajících domácích, které nám ke konci zápasu nabídly i šanci na výhru svou méně koncentrovanou obranou, kterou ovšem účelně využívala pouze Stodůlková. Absence víry ve své schopnosti, absolutní nebojovnost a nulová snaha o zisk míče, ubránění protihráčky, dokonce i s faulem, anebo přímé zakončení do koše, vyústily v šestnáctou porážku v soutěži a přikovalo nás zaslouženě na poslední místo tabulky po základní části. Nyní zbývá odehrát 4 zápasy play out se dvěma posledními týmy ze skupiny B a poprat se tak o udržení v celostátní lize žen.
V první čtvrtině nám soupeř v útoku vůbec nic nedovolil. Utkání začal dvěma trojkami podkošové hráčky a ani v následujících minutách nepolevil na tempu. Dokázal si vyhovět na všech postech a naše děvčata hasila jeden požár za druhým. Nebo spíše nehasila a dvacet sedm bodů na kontě po deseti minutách bylo dosti milosrdných. V útoku jsme se do zakončení sice dostali, ale snad pod dojmem vyzrálosti soupeře však zakončovali zbrkle a nepřipraveně, a tudíž bez bodového výsledku. Až několik nedaných střel Sparty a zlepšený obranný doskok nám pomohl odlepit se ode dna. Stále však jsme nestačili brzdit rychlé protiútoky a kombinace domácích a neměli šanci se prosadit individuálními činnostmi. Jen třetí část hry a několik minut druhé se nám dařilo hrát alespoň trochu basketbal, jinak jsme se pohybovali spíše na atletické dráze.
První zápas ze čtyř ve skupině o udržení v druhé lize žen, kdy se nám započítávají vzájemné zápasy s Kladnem a Klatovy (2 vítězství – 2 porážky), jsme zahájili v poslední době již tradičně nedůrazně v obraně a málo nebezpečně v útoku. Výsledkem bylo desetibodové vedení hráček hostí, které hrály uvolněně a celkem rychle dosáhly dvouciferného náskoku, když byl vidět patrný rozdíl v rychlosti a sehranosti obou celků. Přestože jsme postupem času získávali větší prostor ve hře í díky početnější lavičce a častějšímu střídání, nezvládali jsme však znovu komunikaci a základní obranné činnosti, snad vyjma obranného doskoku, a ani díky presinku v druhé půli se nám nedařilo dostat Žďár pod jakýkoli tlak. Nenašli jsme tak způsob jak snížit anebo otočit skóre. Krom další porážky jsme si odnesli obnovené zranění Keslerové a zlomený nos Ekrtové.
